"Kdo má zkušenosti, vidí život pravdivě.
Kdo jich má ještě víc, dělá, že pravdu nevidi.”:-)

alžběta: To můj muž, když měl ještě takovou tu vojnu na výšce, kdy všichni kluci mívali vojenské cvičení v mundůrech na hřišti před kolejemi, dostal jednou za úkol před celou četou pronést projev k výročí VŘSR. No a on se do toho tenkrát pořádně opřel, projev byl tak procítěný, že všichni kromě plukovníka Štefana Vrtocha, který to bral smrtelně vážně, málem zkolabovali od smíchu, který museli v sobě dusit a závěr byl fakt dramatický, protože projev vyvrcholil oslavnou básní z manželovy vlastní tvorby, kdy už všichni řičeli a málem se váleli po zemi a plukovník řval, ať si nedělají prdel nebo bude zle!
Jo a tohle byla ta báseň. (Ona moc směšně nevypadá, ale za dané situace a šíleného nutkání se smát, které postihlo celo četu, to byl docela nářez!)

Dík Bolševiku


Tys po staletí dřel
Na poli hlínu drolil
Tys bídu s nouzí třel
Bohatcům tváře holil

Až jednou přišel den
kdy zrudly tvoje tváře
hněv dral se z nitra ven
tvá ruka břicha páře

na zemi tělo, spousta ran
srdce ti v krku skáče
tvůj v krvi leží mrtev pán
tvé oko nezapláče

Dělníků rudých lítá saň
na Zimní palác leze
vybírá si svých útrap daň
ratolest míru veze

Za život krásný, světla jas
za to ti tisíc díků
Zůstanou tvoje činy v nás
ó chrabrý bolševiku

----
KaZ 1988